Tóny znějí Lucemburkem

Kdyby se býval Mendíku psal cestovní deník, dnes by se v něm mohl chlubit dokonce už i návštěvou Lucemburska, kterou náš školní sbor podnikl s naší paní sbormistryní Olgou Thámovou a panem profesorem Václavem Kunešem minulý týden.

Vstříc Lucembursku jsme vyjeli v úterý 26. září v deset hodin večer. Jakmile jsme všichni naskákali do busu a do jeho útrob naskládali všechna svá zavazadla a nástroje, vyrazili jsme na dlouhou cestu, kterou jsme měli před sebou. Krátili jsme si ji ne úplně kvalitním spánkem, konverzací se spolusedícími, posloucháním hudby či krátkými pauzami na toaletu, kdy jsme si alespoň na chvilku mohli protáhnout nožky.

Příjezd do hlavního města Lucemburska byl pro nás jako probuzení v jiné realitě. Z oken autobusu jsme žasli nad elegancí a nadčasovou atmosférou Lucemburku. Míjeli jsme mnoho moderních budov i historických staveb a  pozorovali celkovou náladu probouzejícího se města, které vypadalo jako z budoucnosti...

Autobus nás vyplivl na parkovišti v centru města nedaleko české ambasády, kam jsme hned po příjezdu zamířili. Tam nás velmi vřele přivítali a poskytli nám na pár dní koncertní zázemí. Posléze jsme se vydali na procházku městem s panem Andreasem Damianidisem z české ambasády, který nám byl na dva dny průvodcem. Noříce se uličkami více do centra města jsme dorazili k náměstí s altánkem, kde jsme později ten den vystupovali. Úplně v růžku tohoto náměstí bylo ještě jedno menší, s kašnou uprostřed, pojmenované po Janu Palachovi na jeho památku.

Ubírali jsme se městem dál v čele s panem Andreasem, jehož doplňoval výkladem pan profesor Kuneš. Zamířili jsme i do katedrály Notre-Dame, kterou jsme z historického hlediska nemohli vynechat, jelikož uvnitř, v kryptě katedrály, se nacházejí ostatky Jana Lucemburského. A tak dříve, než jsme se vydali dovnitř obdivovat krásy této gotické stavby, připomněli jsme si příběh krále cizince, krále diplomata.

Za dopoledne nebylo toho málo, proto nám pěkně vyhládlo...

Ale jakmile jsme byli najedeni, u Soudního dvora ráz všichni připraveni...  

U Soudního dvora EU jsme měli domluvenou prohlídku a setkání se zástupcem ČR Janem Passerem. Velikost Soudního dvora byla ohromující. Haly spojené chodbami, ve kterých by se jeden ztratil... Všude jen samá elegance a velkolepost. Pan soudní zástupce nám přednášel jak o historii Soudního dvoru EU, tak i o samotné práci u něj, a nakonec nám dal prostor pro dotazy. Po setkání s panem Passerem jsme ještě nějaký čas strávili prohlídkou SDEU a následně se vydali k ochodu. Po vyzvednutí všech našich věcí, včetně těch zabavených při vchodu, jsme se vyrazili připravit na podvečerní koncert...

V altánku do soumraku

Francouz s Němcem podají si ruku

Zdravíme Tě, krásný Lucemburku

Jen poslouchej nás aspoň chvilku

Na náměstí v altánku nás bylo slyšet až do večera.

V repertoáru jsme měli jak lidové či folkové písně, tak i píseň barokní, starověkou, duchovní aj. Celý koncert probíhal v příjemné atmosféře. Ale po skončení už toho za celý den bylo dost a byli jsme rádi, když nás autobus rozvezl do našich hostelů.

Dopoledne druhého dne jsme strávili opět společnou procházkou městem. Hned první zastávkou byla pro nás ulice Václava Havla, kterou jsme si jako správní Češi nemohli nevyfotit. Městskou dopravou jsme se svezli do jiné části Lucemburku a viděli zas další krásné stavby a významné budovy včetně krásné filharmonie ve tvaru kapky. Poslední společnou “atrakcí” pro nás byl vysoký skleněný výtah, kterým jsme se nechali svézt.

V rámci našeho osobního volna jsme měli možnost navštívit galerii moderního umění či prozkoumat další zajímavá místa v centru města. Čas jsme měli až do půl čtvrté. A tak jsme se rozprchli po menších skupinkách po vlastní ose.

Odpoledne nás čekalo další zpívání. Tentokrát na oné české ambasádě a v úplně jiném duchu než v den předchozí. Bylo to na zahájení recepce u příležitosti oslav Dne státnosti. Měli jsme nachystaný přibližně stejný repertoár. Akorát na úvod jsme zpívali s lucemburským mužským sborem naši, lucemburskou a ukrajinskou hymnu.

Celá akce byla velmi vydařená! A i když někdy něco nezaznělo tak, jak bychom si přáli, všichni jsme si vystupování moc užili. Byli jsme proto velmi rádi, že naše zpívání si přes celý večer užívali mnozí přítomní, kteří si pochvalovali naše zpěvy. Naší odměnou byl poté naprosto luxusní raut. (Dokonce nechyběla ani čokoládová fontána a spousta řízků!)

 A i když jsme celý večer strávili jako hudební kulisa, zpěv nás neopouštěl ani cestou autobusem. Se zpěvem na rtech čas utíkal neskutečně rychle a než by člověk okem mrknul, byli jsme ve svých hostelech.

Rozloučeni s Lucemburkem, loučící se s Lucemburskem jsme v pátek ráno opouštěli hostely a mířili již do Německa.

Kolem poledne jsme dorazili do nejstaršího německého města Trevír. Je to město s velmi bohatou historii a řadou významných památek. Prohlídkou centra tohoto města jsme zakončili celý náš mendíkácký výjezd.

Ale že jsme toho za takový krátký čas neviděli málo. Za odpoledne jsme stihli navštívit nebo alespoň na chvilku vidět mnoho římských památek z historické části města. Od městské brány Porta Nigra k soše Karla Marxe, který se zde narodil, chrámu Petra a Marie, kolem konstantinské baziliky až k prohlídce římských lázní a kolosea. Všude po těchto místech nás prováděl pan profesor Kuneš, který dokázal vše doplnit poutavým výkladem. Na nás bylo jen vstřebávat všechny ty historické monumenty či výjevy a zachovalosti římského umění.

Času ale nebylo nazbyt. Prohlídku kolosea jsme stihli jen tak tak. Když jsme si pak chtěli pořídit ještě něco k jídlu na cestu, někteří z nás to měli pěkně „na knop“ a na sraz k odjezdu dobíhali na poslední chvíli. Nakonec jsme se ale v autobuse sešli v plném počtu a mohli tak vyrazit zpátky domů...

Křížem krážem, zpátky domů

Kolik hodin ještě tomu

Příjezdu českých muzikantů

Co zapěli tam, zapějí tu

Na závěr patří velké poděkování naší sbormistryni Olze Thámové za všechnu starost, práci a nasazení, které s celým organizováním této akce měla, a trpělivost, kterou měla s námi. Dále pak panu profesoru Kunešovi za jeho plánování turistických tras v Trevíru, zprostředkování informací a zajímavostí ohledně všech míst, památek a celkový doprovod, zařizování a podporování na naší “tour de Lucembursko”.  Velké díky patří také panu zvukaři Pavlu Kocianovi, který se staral o to, aby za všech okolností bylo našich zpěvů slyšet. A Markétce Kurzů s Honzíkem Vaclíkem, kteří nás při našich koncertech již tradičně doprovázeli. V neposlední řadě bychom chtěli poděkovat pánům řidičům, že nás především bezpečně a trpělivě dovezli jak do Lucemburska, tak i zpátky domů. A každý den nám dělali takovou rozvážkovou službu...

Celý tento zájezd jsme si moc užili a do zpěvu nám bude i nadále.

Karla Piskačová 2.B

Děkujeme Jihočeskému kraji za finanční podporu celé akce!