Stát se jaderným inženýrem? Životní poslání nebo ztráta času.

„Vaše exkurze se odkládá,“ tak znělo sdělení jednoho středečního rána. Smutní jsme ale dlouho nezůstali, poněvadž nám pan profesor Ptáčník oznámil, že vyrazíme v co nejbližší době. 

Bylo pondělí 30. května a my jsme se po hodině češtiny vydali na Palackého náměstí, kde na nás čekal autobus. Cesta nám utíkala velmi rychle a než jsme se nadáli, byli jsme u zámečku Vysoký Hrádek, kde na nás čekaly velmi milé průvodkyně. Celý program začal v moderním kinosále, kde jsme shlédli několikaminutový film o jaderných elektrárnách a následně se rozdělili do dvou skupin a vydali se na prohlídku. “Vyfasovali„ jsme helmy pro naší bezpečnost,  visačky a jedna skupinka dokonce sluchátka, aby průvodkyni lépe slyšela. Při vchodu do komplexu elektrárny jsme se přesvědčili o jejích přísných bezpečnostních pravidlech. Všichni jsme museli předložit své občanské průkazy, projít detekčním rámem a jeden člověk z každé skupinky byl podroben náhodné dechové zkoušce. Oba naši spolužáci vyšli negativně, a tak už nám nic nebránilo vydat se na dobrodružství. Po celou dobu prohlídky nás doprovázel milý pán z ochranky a průvodkyně, která nás seznámila se všemi zajímavostmi a ochotně odpověděla na naše dotazy. Zblízka jsme si prohlédli chladící věže nebo třeba i kondenzátory.  

Po prohlídce elektrárny jsme se odebrali k simulátoru blokové dozorny, kde nám paní průvodkyně vysvětlila, že pracovat jako dozorce není jen o penězích, ale člověk k tomu musí mít zapálení a brát to jako své poslání, protože než bychom se stali hlavním vedoucím, studium by trvalo 11 let a neustále bychom museli skládat státnice, nehledě na velmi těžké psychické testy. Na konec jsme se přemístili zpět do kino sálu, kde jsme se pomocí speciálních brýlí a sluchátek vydali na virtuální prohlídku míst elektrárny do kterých bychom se jako „normální smrtelníci“ neměli šanci podívat. Jelikož nám zbylo ještě trochu času, tak nám paní průvodkyně ukázala mlžnou komoru. Poté už se k nám připojila druhá skupinka, která měla prohlídku koncipovanou přesně naopak a vydali jsme se na prohlídku interaktivních expozic, kde jsme se mohli dočíst ještě nějaké zajímavé informace. Pro unavené jedince byla možnost si na cestu domů zakoupit kafíčko a posedět na zahrádce před zámečkem.     

Prohlídka byla velmi obohacující a my bychom tímto chtěli moc poděkovat zaměstnancům jaderné elektrárny Temelín, kteří se nás s ochotou a laskavostí ujali. A pevně věříme, že mnoho z nás oblast jaderné energetiky zaujala natolik, že se tímto směrem nadále budeme ubírat. 

Nikola Malá, Adam Hric 3.A