Sdílené dějiny – společné cesty
Třetí a závěrečná část našeho projektu s německými žáky se odehrála v Berlíně. V pátek 11. října 2024 jsme se v brzkých ranních hodinách vydali na dlouhou cestu do německé metropole.
Po příjezdu do Berlína jsme se pomocí S-Bahnu přesunuli do Johanna-Eck-Schule, do školy, kam chodí naši němečtí přátelé. Po skromném obědě ve školní jídelně následoval zábavný cirkusácký workshop, kde jsme se snažili naučit základy žonglování. Poté jsme navštívili berlínskou čtvrť Kreuzberg, známou svou multikulturností. Průvodcem nám byl rodilý Kreuzburčan, který nás dovedl i na místa turistům spíš skrytá. Následovala „blízkovýchodní“ hostina v kurdské restauraci. Plni dojmů (a večeře) jsme pozdě večer dorazili do našeho hostelu.
Sobotní ráno se neslo v duchu poznávání nejznámějších berlínských památek. Zastávka známého u památníku holocaustu na nás velmi zapůsobila. Následovalo nezbytné focení u Braniborské brány. U-Bahnem jsme se přesunuli k Humboldtově fóru sloužícímu dnes jako muzeum. Zde jsme si prohlédli interaktivní výstavu Berlin Global, která se zabývá problémy dnešní společnosti včetně migrace, což je téma celého projektu.
K obědu jsme samozřejmě ochutnali typickou berlínskou specialitu Currywurst. Pak jsme se v malých česko-německých skupinkách vydali prozkoumávat nejznámější berlínské památky jako Televizní věž či Světové hodiny na Alexanderplatzu. Odpoledne jsme pak navštívili další berlínskou čtvrť Böhmisches Dorf (Českou vesnici), založenou v 17. stol. českými emigranty. Zde jsme se dokonce fotili u sochy J.A Komenského – v Berlíně opravdu nečekané! Večer jsme strávili v místní komunitní zahradě, kde jsme si až do pozdních hodin užívali „silent disco“, kde mají všichni účastníci sluchátka, aby hlasitou hudbou nerušili okolí. Bez sluchátek to však vypadá jako sraz duševně chorých a náš zpěv také nebyl zrovna „silent“. Všichni jsme si to ale náramně užili.
V neděli ráno jsme již naposledy zamířili do Johanna-Eck-Schule, kde jsme dokončovali poslední stránky naší knihy Orbis Pictus. Vznikly celkem dvě, jednu si ponechala berlínská škola a druhou jsme si odvezli domů. Po jejich krátké prezentaci a převzetí diplomů jsme se museli rychle rozloučit s našimi německými kamarády a vydat se na autobusové nádraží Südkreuz. Cesta na autobusové nádraží byla adrenalinovým zážitkem zakončeným usilovným během i se zavazadly, aby nám neujel spoj do Prahy. Náš zběsilý úprk k autobusu si určitě v ničem nezadal s výkonem Usaina Bolta na olympiádě. Běh se vyplatil, autobus jsme stihli. Doškrábali jsme se na svá místa v horním patře a s úlevou jsme se svalili do pohodlných sedadel.V Praze jsme bez větších problémů přestoupili do Jižního expresu, který nás odvezl domů.
Všechna tři setkání tohoto projektu jsme si moc užili a děkujeme všem organizátorům, kteří nám umožnili být součástí této skvělé akce.
Za 4.E, 5.E a 1.B
Michael Kajnar
