Absolventský pěvecký sbor Pramendík pokračuje ve šlépějích svého staršího bratra
Ačkoliv by se podle názvu mohlo zdát, že Pramendík je starším bratrem Mendíku, není tomu tak. Absolventský sbor je o 32 let mladší, vznikl v roce 2021 na přání bývalých zpěváků školního pěveckého sboru. Tvoří ho právníci, lékaři, kriminalisté, učitelé, inženýři, psychologové, baristé, matematici, designéři a samozřejmě také ještě studenti vysokých škol. Všichni mají společnou zálibu ve zpěvu a navazují tak na svá gymnaziální léta, která strávili ve školním sboru Mendík.
Po prvním zahraničním výjezdu, který se uskutečnil v minulém roce do vzdáleného Norska letecky, vyrazil letos Pramendík autobusem navštívit sousedy v Německu.
V úterý 17.9. se všichni účastníci vrátili odpoledne z práce/vysoké školy a vypravili se za dobrodružstvím do Essenu. Ve středu v ranních hodinách jsme zastavili před rezidencí zámožných seniorů Augustinum, kde jsme s pomocí litrů kávy již dopoledne absolvovali první vystoupení. Sice panovaly menší obavy, jak zpěv po noci strávené v autobuse zvládneme, ale po první písni, po které následoval nadšený potlesk, z nás veškerý stres spadl a koncert jsme si upřímně užili. Bylo milé vidět tak spokojené publikum, následně jsme obdrželi drobné dárky a byli pozváni na oběd. Rázem jsme se cítili velice žádáni a těšili se na večerní koncert s místním mužským sborem. Po ubytování a kratším spánku, který jsme všichni velice potřebovali, jsme se opět oblekli do koncertního oblečení a vyrazili vstříc večernímu koncertu. Program byl velice různorodý, kromě nás vystoupil již zmiňovaný mužský sbor, stejně tak vystoupila sólově místní klavíristka a trumpetista. Koncert končil společným zpěvem písní Óda na radost, Tancuj, tancuj a Tage wie diese, po kterých následoval aplaus, jaký Pramendík snad ještě nikdy nezažil, zazpívali jsme tak nejeden přídavek a po koncertě se družili a povídali s místními až do pozdních nočních hodin. Cesta na ubytování byla též provázena zpěvem a začínali jsme si uvědomovat, že jsme součástí něčeho úžasného.
Ve čtvrtek se nám velice pečlivě věnoval jeden ze starostů Essenu, který nás uvítal na místní radnici, vysvětlil význam tohoto města a následně se s námi vydal na cyklo výlet napříč Essenem, který prokládal spoustou zajímavých informací. Bohužel naše němčina mnohdy nestačila jeho košatému vyprávění, a proto naše milá sbormistryně Olga Thámová překládala pro nás méně zdatné každé jeho slovo. Po velice příjemné vyjížďce, zakončené návštěvou muzea moderního umění Folkwang, jsme naskočili do autobusu a přesunuli se směr Hamburk, kam jsme dorazili až v nočních hodinách.
V pátek dopoledne jsme jako projev vděku za přespání ve školní tělocvičně zazpívali pro dvě skupiny žáků základní školy ve Wilhelmsburku (část Hamburku), ve které působí sestřenice naší sbormistryně, paní Michaela Steiger. Koncert to byl úplně jiný, než ty předcházející či následující, ale o to silnější, upřímnější. Děti si koncert viditelně užívaly, nenechaly se zastavit, křičely, chtěly si s námi povídat a ani se jim nechtělo vrátit se zpět do tříd. Po koncertě jsme se stihli pouze najíst a jeli se podívat do koncentračního tábora, který byl nedaleko Hamburku. Tato zajížďka byla úplně jiná než celý program našeho zájezdu, ovšem přišlo nám všem důležité se i na takové místo podívat.
Sobota byla věnována prohlídce Hamburku, objevovali jsme město ze všech stran, vyslechli si o jeho historii, navštívili místní dechberoucí filharmonii, projeli se na lodi po Labi a již jsme se začali chystat na večerní koncert v rámci Noci kostelů. Zde jsme ve velice příjemné atmosféře zazpívali náš zkrácený repertoár, ovšem ani tentokrát jsme nemohli odejít bez přídavku. Ráno jsme se už jenom probudili plni emocí a s vědomím, že jsme v uplynulých dnech byli součástí něčeho většího, než jsme si před odjezdem z Českých Budějovic vůbec dovedli představit. Celou neděli jsme pak strávili v autobuse, jelikož cesta domů trvala dlouhých 12 hodin. Po cestě byl ale prostor probrat, co jsme právě prožili a promyslet, kam budou směřovat naše další kroky. Všichni jsme se shodli na tom, že nebýt „našeho“ gymnázia, nebýt GJVJ, nikdy bychom se nemohli stát součástí Mendíku, neměli bychom nádherné vzpomínky, které nám gymnázium nabídlo a nemohli bychom teď pyšně chodit do absolventského sboru a pokračovat tak v naší gymnaziální cestě. Máme v plánu ve zpěvu pokračovat, navštěvovat další a další země a šířit tak to, co už všichni dobře víme, že Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka je jedno z nejlepších gymnázií na celém světě!
Za finanční podporu celého výjezdu do Německa velmi děkujeme Česko-německému fondu budoucnosti a Jihočeskému kraji!
Mgr. Matěj Vačkář – zpěvák a vicesbormistr
