A jak bylo ve Svitavách?

Rok se s rokem sešel a já se, stejně jako v minulém roce po úspěšném absolvování okresního a krajského kola recitační soutěže Dětská scéna, znovu vypravil na celostátní přehlídku dětských recitátorů ve Svitavách.  

Vyrazil jsem s mým tátou v pátek 13. 6. 2025 a již ten večer se zúčastnil recitátorského workshopu. Kvůli malému nedorozumění jsme nakonec nebyli ubytováni na místním internátě, ale ubytování jsme si zajistili sami, nicméně stravu jsme měli, stejně jako minule, zajištěnou v místní internátní školní jídelně, která (bohužel) dostála své pověsti. V sobotu dopoledne nastal ten vlastně nejdůležitější okamžik, totiž samotná přehlídka, na které jsem spolu s recitátory z ostatních krajů přednesl báseň Lawrence Ferlinghettiho Svět je báječné místo. Odpoledne jsme se procházkou po náměstí opět ujistili, že ve Svitavách nic není, vyslechli si názory lektorů na náš přednes a poté zhlédli i moc pěkná představení dětských souborů, které se celostátní přehlídky též účastní, a den zakončili skvělým představením Sněhurka a sedm trpaslíků v podání jihočeského Divadla Víti Marčíka.  

Neděli zahájil opět workshop, na kterém jsme si s ostatními sdělili naše pocity z recitace. Já, který si text zkusil vlastně asi třikrát a to na chodbě naší školy o přestávce, jsem se cítil mezi ostatními, kteří navštěvují dramatické kroužky atd., skoro až nepatřičně. Naše škola má zřejmě nějaké blahodárné účinky, vzhledem k tomu, kam až jsem se dostal. Po maratonu divadelních představení a něčem, co měl být pravděpodobně řízek, jsme Svitavy opustili.  

A ačkoli tento článek může působit příliš kriticky, jsem opravdu rád, že jsem tuto možnost podruhé získal a moc děkuji paní profesorce Šimečkové, která mě celou recitací už od primy provází. 

Michael Kajnar