1. A na lyžích

Od neděle 22. 1. do soboty 28. 1. jsme absolvovali lyžařský kurz, který byl v mnohém přínosný, zábavný a zcela určitě stojí za zmínku. 

Vše tedy začalo v neděli ráno, kdy jsme se vydali ve víceméně plném počtu z parkoviště od Kauflandu vstříc dobrodružnému týdnu plnému lyžování. Dlouhou cestu doprovázenou poslechem kvalitní hudby, hádankami a smíchem  s námi museli snést pan profesor Baštář, paní profesorka Kalová, pan Kala a pan doktor Flíček. Devět hodin uplynulo a my jsme se ocitli uprostřed italských Dolomitů poblíž městečka jménem Trento.  

První den lyžování byl, řekla bych paradoxně ze všech nejdramatičtější. Lyžovat jsme začali v půl desáté na mírné sjezdovce, aby každý mohl předvést své dosavadní lyžařské dovednosti, na základě kterých měl být přirazen do jedné ze tří skupin. První skupina se vydala zdolat jednu z černých sjezdovek. Zdálo se, že všechno jde hladce, ovšem jeden z mých spolužáku na konci kopce upadl a při tomto nevinně vypadajícím pádu si zlomil klíční kost. Celý den musel strávit v nemocnici, ale po zbytek týdne zůstal s námi v Itálii. Tato nehoda nás všechny velice zaskočila, ovšem po ní už naštěstí nebylo dalších úrazů. Zbytek týdne se nesl v podobném ale klidnějším duchu… Od devíti hodin jsme lyžovali, jezdili různé druhy sjezdovek a učili se novým technikám, nebo zdokonalovali ty, které jsme už znali.  Po dvanácté hodině následovala pauza na oběd, kterou jsme trávili v jedné z restaurací na vrcholu svahu  a kde jsme se na vlastní kůži přesvědčili, že sníst pizzu pro šest lidí ve třech je náročný úkol a lyžovat po ní ještě náročnější. Po lyžování jsme zbytek odpoledne trávili vzájemnými návštěvami doprovázenými hraním karet či obyčejným povídáním, jelikož se k večeru začínala dostavovat potřeba spánku. Sytá večeře naši únavu jenom prohloubila a tak jsme se okolo desáté hodiny ukládali ke spánku dobrovolně a rádi. Kritickým dnem byla středa, kdy byla většina z nás na pokraji svých fyzických sil, a tak se odpoledního lyžování účastnila jen hrstka odvážlivců.  

Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si týden velice užili a v pátek se nám s lyžováním, horami i sněhem velice těžko loučilo. V sobotu jsme se po cestě domů, kterou tentokrát doprovázel jenom spánek, ve tři hodiny ráno v pořádku vrátili, sice mnohem unavenější než před odjezdem, ale zato plni nových zážitků. 

Johanka Moučková