Lyžák 1.A v poetické rovině

“Tak co hory? “

“Jo, je to tu fajn, i když nás nohy bolej, i tak je to skvělý”

Tak to jsme ještě nevěděli, že hodně z nás italské nemoce skolí.

5denní lyžování,

To pro žádné sraby není.

My nebyli žádní srabové,

My byli sobi, zajíci, pandy, krávy.

Vypadali jsme jak zvířata ze zoo.

Jedno ale máme společné – všichni jezdíme jak volové.

Ondra se kouká kolem sebe, jak italské sluníčko svítí, hřeje a pálí

Až si nevšimne, že jede šusem, a do lyžaře to vpálí.

Najednou vidí sjezdovku a leží na zádech.

Lyžař se oklepe, Ondra si na ruku poklepe, zjistí že je zlomená, a protože je to prostě frajer tak prohlásí: “hlavně výdech, nádech”

Nutno pochválit pány kuchaře,

Kteří nám vařili jak pro pořádné lyžaře.

Nutno pochválit i pana doktora,

Protože taková chřipka na lyžáku,

To je teprve potvora.

Nutno pochválit i paní profesorku a pana profesora, právě oni byli naše opora

Nutno pochválit i pány instruktory,

Díky nim, si někteří z nás poprvé sjeli hory.

Jak nám paní profesorka káže “ žádný drogy, žádné pití”

Ale však my jsme ELITA, která ví, co je to zdravé živobytí.

Všichni jsme přijeli opáleni (spálení) a vypadáme jako z jiného vesmíru.

Teď mám lyžák jen jako vzpomínku na památkovém papíru.

Protože tolik srandy a tolik zážitků, nikdo jiný, než TŘÍDA 1.A a doplňci vytvořit nedokáže.

Autorka: Kateřina Jenknerová, 1.A