Vyhledat na webu

Zavřít

Rok studia v Avignonu

Kdyby se vás někdo zeptal, do jaké země byste se nejraději odstěhovali, která by to byla? Já měla v této otázce jasno, byla to Francie.

Když jsem nastoupila do primy našeho gymnázia, vybrala jsem si jako nepovinný předmět francouzský jazyk s tehdejší profesorkou Vacovskou. Tři roky mi pečlivě, ať už vědomě či nevědomě, vštěpovala do srdce lásku k této překrásné zemi a těsně před svým odjezdem do Francie mi řekla o programu „Rok ve Francii“ pořádaném Francouzským institutem v Praze. Další dva roky jsem proto navštěvovala Francouzskou alianci v Českých Budějovicích, abych získala potřebnou úroveň jazyka a mohla odjet za svým vysněným studiem. V prosinci roku 2019 jsem složila zkoušku DELF, napsala motivační dopis, vyplnila přihlášku a všechny potřebné dokumenty, a už jen čekala, zdali dostanu pozvání na pohovor. Kdo by to ale čekal, v březnu 2020 se do ČR dostal covid-19, zavřely se školy, a vypadalo to, že s mým rokem ve Francii je amen.

Naštěstí tomu tak ale nebylo a v červenci jsem se vydala na pohovor. Nebudu Vám lhát, když vám řeknu, že jsem nikdy předtím tak nervózní nebyla. Ani nedokážu vysvětlit, jak šťastná jsem byla, když mi o měsíc později přišel e-mail o přijetí. A bylo to. Prošla jsem výběrovým procesem a v září jsem tedy mohla nastoupit na avignonské lyceum. Celé prázdniny jsem strávila vyplňováním všech možných (ale asi i nemožných) papírů, kterými je Francie tak proslulá. Aniž by to kohokoli z vás překvapilo, můj odjezd do Francie byl kvůli covidu posunut nejprve na listopad, poté na prosinec, a nakonec jsem měla odjíždět až v lednu, což už se nakonec podařilo. Teď je to tedy rok, co studuji ve Francii.

Nebudu vám lhát, začátek nebyl ze všech nejjednodušší. První týden na internátu s pravidly, které si v Čechách ani neumíme představit, nikoho jsem neznala, moje francouzština nebyla tak skvělá, jak jsem se domnívala, psala jsem jeden test za druhým (ale téměř ničemu jsem nerozuměla), a můj telefon se rozhodl, že přestane fungovat. Toto období ale brzy přešlo, v podstatě se to limitovalo pouze na ten jeden týden, asi nějaká zkouška. Moje skvělá hostitelská rodina, za kterou jsem neskutečně vděčná, mi nabídla, že mohu zůstat u nich a vůbec nechodit na internát, což bylo asi to nejlepší, co se mohlo stát.

Ani vám snad nemusím povídat o tom, jakými krásami Francie kypí. Kvůli koronaviru by bylo bývalo komplikované se o prázdninách vracet do Čech, zůstávala jsem proto u své francouzské rodiny, se kterou jsem měla pocit, jako bych je znala odjakživa. Brali mě na hory, k moři, na lyže, zkrátka všude, kde se jen dalo. A tak jsem v téhle podivné době poznávala francouzskou kulturu, kuchyni, nové lidi a mnoho dalšího. Našla jsem si zde skvělé přátele, které nikdy nechci ztratit, stejně tak jako rodinu, u které bydlím. V červnu jsem udělala na lyceu maturitu z francouzštiny, rozhodla se si svůj pobyt prodloužit o další rok, z čehož se nakonec vyklubalo rozhodnutí dokončit svá studia tady, ve Francii, a zůstat zde žít.

Věřte mi, když vám řeknu, že jsem nikdy ani trošku nezalitovala, že jsem odjela. Poznala jsem zde spoustu skvělých lidí, a i když už jsem si na spoustu věcí zvykla, stále objevuji. Například vím, že když mám vyplňovat nějaké papíry, musím si na to vyhradit minimálně několik hodin, nebo že když se mám s někým sejít, je zbytečné se na místo dostavit dříve než patnáct minut po domluveném čase. Na druhou stranu ale také vím, že se ve Francii většinově nesetkám se špatnými pohledy nebo diskriminací vůči zemi, odkud pocházím, jelikož Francouzi také vlastně pochází tak nějak odevšad. Také jsem se naučila argumentovat. Pokud se chcete zlepšit v diskusích, pobyt ve Francii vřele doporučuji, povinná filozofie vám nemálo pomůže! A v neposlední řadě jsem se samozřejmě naučila samostatnosti, odpovědnosti a stala se vlastencem, jakým jsem si nikdy nemyslela, že bych kdy mohla být. O Kunderovi, Čapkovi, který vymyslel slovo robot, nebo Komenském tady můžete mluvit donekonečna.

Ráda bych využila této příležitosti k poděkování všem profesorům, kteří se mnou trpělivě prožívají můj individuální plán a pomáhají mi k splnění mého snu. Zároveň jsem moc vděčná všem svým kamarádům a rodině za podporu, kterou od nich mám.

Jestli bych chtěla něco říct závěrem, tak asi to, že zdánlivě malý krůček, vyjet si na půl roku do ciziny, se ve výsledku stal celoživotním zvratem, za který jsem neskutečným způsobem ráda. A proto, jestli je mezi vámi někdo, kdo jen trochu uvažuje o studiu v zahraničí, jděte do toho. Je to nezaplatitelná zkušenost, která vás úžasným způsobem obohatí a dá vám velký rozhled a dobrý začátek do života.

S přáním všeho nejlepšího do nového roku,

Tereza Sychrová, 7. E

3. 1. 2022, Avignon

Zobrazit navigaci