7.E je s vámi...

1968 – letopočet, který něco vzbuzuje snad v každém z nás. Ve škole jsme se o něm učili a stále učíme fakta, doma jsme se podívali na skorooscarové Vlny a k faktům nám přibyl příběh. Divadelní inscenace 1968, kterou jsme s naší třídou 7.E navštívili dne 30.4., ale do vínku přidala prvek nejdůležitější. Pravou, nevynucenou, napjatou a svírající atmosféru.

Spolupráce Jihočeského divadla a Českého rozhlasu nám nabídla jedinečný zážitek, během kterého jsme se, postupně nevnímajíc, že jsme jen diváky v divadle, přenesli celým svým tělem do onoho roku 1968, a prožívali tlak a tíhu okamžiků, ve kterých se ocitali nejen zaměstnanci Českého rozhlasu, ale i celý náš národ.

Návštěvu inscenace pro nás zařídila naše třídní učitelka a milovnice divadla paní Krygarová, která však bohužel kvůli nemoci nemohla jít na představní s námi. I přesto jí moc děkujeme, protože do upraveného "divadelního" sálu se kromě nás vešlo jen zhruba 15 lidí.

Herci zavření za sklem v nahrávací místnosti, dobové rekvizity a oblečení, diváci zavření v relativně temném sále. Ve vzduchu je cítit neklid. Otevřeným oknem sem doléhá rachot tanků a křik lidí. Zvenku přibíhá mladý radiomechanik. Vzápětí se rozráží dveře. Zlověstné cvakání samopalů připravených k výstřelu, nesrozumitelné ruské povely, strach.

Záchvěv naděje zkomírá jako plamínek dohasínající svíčky, však nakonec vzplane jasně v náhlém poryvu větru.

Inscenace 1968 není jen divadlo. Je to zážitek, je to pocit, který má naše kolektivní vědomí stále někde vzadu v hlavě. Pocit, který by si měl připomenout snad každý. A poté pochopí, jak se lidé cítili během okupace. Stejné pocity totiž prožíval, díky této inscenaci, společně s nimi.

Třída 7.E vřele doporučuje!

Václav Zikeš