10. května 2019 vyrazila skupina namíchaná ze studentů tercie, kvarty, kvinty, prváků a druháků na expedici do Vídně. Vše měly na starost paní profesorky Schacherlová a Gottwaldová. Odjíždělo se v šest hodin ráno od nádražní polikliniky a za necelé 3 hodinky jsme už mířili přes náměstí Marie Terezie do metra koupit si celodenní jízdenky.

První památka, kterou jsme měli tu čest obdivovat, byl Stefansdom, krásný kostel s nádherným interiérem. Pro ty, co nebyli ovšem takovými fanoušky architektury, tu byla mateřská prodejna sušenek Manner, jež překypovala sladkostmi od klasických křupavých „mannerek“ až po Mozartovy koule. Po krátké zastávce a ochutnávce jsme se přesunuli po nejdražší Korutanské třídě ve Vídni opět na náměstí Marie Terezie, které jsme si tentokrát prošli kapku důkladněji.

Nejzajímavější pro nás nebyla majestátní socha Marie Terezie či impozantní architektura dvou totožných budov muzeí, ale „koňská kapela“ hrající ruské lidovky. Když jsme si dostatečně vychutnali opojnou muziku, prošli jsme kolem habsburského paláce Hofburgu až k bývalému římskému opevnění. Poté jsme znovu prošli kolem „Marie“ a dostali se na nejdelší vídeňskou třídou Mariahilferstrasse (měřící 5 kilometrů), kde jsme měli pauzu na oběd.

Jen co jsme utišili hlad a uhasili žízeň, vyrazili jsme směrem k Dunaji na nádhernou vyhlídkovou věž Donauturm. Kdo neměl chuť či peníze na nejrychlejší výtah ve střední Evropě, užil se oddech v parku, kde bylo velmi příjemně. Asi po půlhodince, když už byli všichni dole (naštěstí to nikdo nevzal rychlejší cestou volným pádem přímo z věže), se změnil kurz výpravy na Prater Cesta uběhla velmi rychle, a než jsme se nadáli, už jsme stáli před branou nejznámějšího vídeňského zábavního parku. A tady jsme si opravdu užili.

Někteří se vydali na horskou dráhu, jiní na visutý řetízkový kolotoč, další třeba na atrakci simulující volný pád. Ti, co nemají rádi adrenalin (či mají slabší žaludky), vyrazili na něco dobrého k jídlu. Po těchto osvěžujících zážitcích jsme zamířili za naším posledním cílem a zlatým hřebem našeho výletu, kterým byl habsburský zámek Schönbrunn. Vzhledem k tomu, že jsme byli na štíru s časem, mohli jsme si dovolit jen rychlou obhlídku zámku a nádherného parku.

Pak už následovala jen cesta zpátky domů. Celá skupina se shodla na tom, že výlet byl velmi povedený. Já osobně se těším na to, že si Vídeň nenechám ujít ani příští rok.

Jan Bydžovský, V.E