Sedmá ranní hodina šestého dne v prosinci odbyla a 2.A už seděla v poloprázdném autobuse, který měl namířeno přímo do Lince. Přesněji do legendárních oceláren, které za druhé světové války, jak jsme se dozvěděli, pod jménem Hermanna Göringa vyráběly ocel pro Hitlerova vojska. 

 Už při vstupu do haly návštěvnického centra nás upoutalo 80 velikých stříbrných koulí, které visely ze stropu. Později jsme byli zklamáni zjištěním, že jsou pouze z plastu, přesto svůj účel plnily nadmíru úspěšně. V těchto prostorách nám dvě průvodkyně vysvětlily, jak se zde ocel vyrábí, jak se dále zpracovává, kdo ji kupuje a mnoho dalších zajímavostí. Například jsme se dozvěděli, že co se týče kvality oceli, jsou Linecké ocelárny na 3. místě ve světovém žebříčku.Dále jsme byli podrobně seznámeni s historií oceláren počínaje jejich založením až pod dnešek.

Prohlídka se potom přesunula do tourbusu, kterým jsme se dostali k našemu dalšímu stanovišti-vysoké peci. K samotnému jádru tohohle zhruba 5 kilometrů čtverečních rozsáhlého pekla, plného komínů, všelijakých stožárů a kopic s uhlím a jinými materiály. Po schůdkách jsme se vyšplhali do prosklené kukaně, která se nacházela vysoko nad zemí. Odtud jsme si mohli prohlédnout okouzlující, překvapivě relativně čisté pracovní prostředí místních dělníků. Takové množství velkých strojů, robotických rukou a silného zápachu by si musel užít každý mladý technik, který by měl kdy možnost toto spatřit.

To nejzajímavější ale tryskalo z pece ven. Bylo to roztavené surové železo. Potok oranžové hmoty pokračoval do neznáma, zatímco se nebojácní dělníci procházeli pod sprchou rozžhavených jisker. Tuto podívanou asi jen tak nezapomenu. 

Když prohlídka skončila, navštívili jsme ještě linecké vánoční trhy, kde nás zastihl déšť. Proto se raději většina z nás rozhodla pro obdivování vánoční výzdoby v McDonaldu, která, nutno uznat, nebyla zrovna pestrá. Jejich proslulé burgery a hranolky ale nezklamaly, a tak jsme se mohli spokojeně odvalit zpět do autobusu, který nás odvezl na naše Palackého náměstí, na kterém jsme naši cestu započali.

                                                                              Šimon Šilhan, 2.A