Do Německa jsme se tentokrát nevypravili jen na obyčejný školní výlet, ale hlavně odpovědět si na otázku, jak si dokážeme porozumět se studenty, které od nás dělí pouze pětihodinová cesta vlakem.

Hned po příjezdu jsme zjistili, že se budeme muset vypořádat hned se dvěma překážkami - jazykovou bariérou a věkovým rozdílem mezi námi a drážďanskou třídou. Většina z nás své němčině příliš nevěřila a spoléhala se spíš na osvědčenou angličtinu, kterou mimochodem Němci ovládali na skvělé úrovni. A věk se nakonec také ukázal jako jen nepatrný problém. S německými studenty jsme si měli při společných aktivitách co říct, dokonce nás někteří překvapili výbornou orientací v politice a kultuře.

Nejdříve jsme měli za úkol seznámit se a připravit na projekt, který měl být hlavní náplní následujících dnů. Samotný projekt spočíval v poznávání Drážďan pod vedením místních studentů a zpracování našich zážitků ve formě videa, prezentace nebo článku. Rozdělení do skupin jsme se svými průvodci prošli slavné i méně známé části města a pořídili materiály pro naše projekty. Každá skupina se soustředila na jinou součást drážďanské kultury, třeba pouliční umění, jídlo nebo sport. Vidět Drážďany z perspektivy našich vrstevníků na nás zanechalo silný dojem, dostali jsme se tak na zajímavá místa, která zdaleka nepatří mezi turistické cíle.

Na projektech jsme pracovali vždy dopoledne, a odpoledne pro nás byl připravený další, odpočinkovější program. Navštívili jsme blízké město Míšeň, projeli se po Drážďanech ve vyhlídkovém autobuse, strávili večer v kině a pozvali Němce na grilování do zahrady naší ubytovny.

Vše, co jsme v průběhu týdne dali dohromady, jsme pak poslední den shrnuli a předvedli ostatním skupinám. Jirka Landa a Honza Bureš také obětovali několik hodin spánku, aby naprogramovali oficiální internetové stránky projektu, na kterých se teď dají prohlédnout všechny naše výtvory. Myslím, že česká i německá strana se při projektu dobře pobavila a určitě se ještě sblížíme na pokračování projektu tentokrát na naší škole v dubnu. 

Za všechny zúčastněné bych ráda poděkovala paní profesorce Egerové, díky které celý projekt Dresjovice vznikl, a paní profesorce Hruškové, která nás do Drážďan také doprovázela.

 Výsledky našeho snažení naleznete na: www.dresjovice.mzf.cz