Je páteční ráno 6.00 hodin a my se vydáváme na cestu. Je nás celkem 30 studentů z různých tříd našeho gymnázia, ale se společným cílem, odhalovat památky a zajímavosti rakouské metropole Vídně. Počasí vypadá slibně, řidič našeho autobusu přátelsky a my už se začínáme těšit na zpocená těla vídeňského metra, protože nás čeká „Vídeň trochu jinak“.

Zkušenost z této exkurze je opravdu trochu jiná, protože pohybovat se ve skupině 30 lidí v metru tak velkého města zavání jistým dobrodružstvím. Jenže projít všechno pěšky je nemožné, tak si záhy po příjezdu do Vídně zakupujeme hromadně jízdenky do metra a naše putování může začít …

Krásné ráno zahajujeme klasikou – obhlídka a následně prohlídka největší dominanty města, kostela Stephansdom, který nás uchvacuje svou velkolepostí. Přesouváme se metrem a dorážíme do části zvané Museumsquartier, po cestě obdivujeme další významné památky, jako budova je parlamentu, rakouské Státní opery, ale také stádo bílých lipicánů v Hofburgu a obrovské Kunstmuseum, kde konečně na chviliku odpočíváme na krásných designových lavičkách.

Následuje další přesun „U-Bahnem“, tentokrát k vyhlídkové věži Donauturm, kde máme za „mírný poplatek“ možnost pozorovat Vídeň okem městského holuba pěkně z výšky. Je to opravdu úchvatný pohled, protože Vídeň je nejen historické, ale také supermoderní město, kde život opravdu pulzuje.

Pak už se nedočkavě těšíme na těch slibovaných sto vodopádů, kde se budeme moci zchladit. Vzápětí však odhalujeme strašlivou skutečnost. Hundertwasser není žádná vodní atrakce, ale známý vídeňský architekt, který dokonce navrhl i budovou místní teplárny a spalovny ve čtvrti Spittelau. Nakonec se vody přece jen dočkáme. A sice návštěvou „Krásné kašny“, či spíše „Krásných kašen“, jak lze přeložit německý název proslulého habsburského letního sídla Schönbrunnu. Vzdáváme hold velké panovnici Marii Terezii a jejím šestnácti dětem, navštěvujeme ještě zámecké toalety a pak už nezbývá než se vydat na dlouhou cestu domů.

K našim sladkým domovům jsme dorazili v pozdních nočních hodinách s dvaceti kilometry v nohách a pár centy v peněženkách. Usínali jsme s pocitem krásně prožitého dne, za což patří dík i našim průvodkyním, vyučujícím němčiny.

Katka Krobová a Natka Mikolášková, 2.B