Všechny cesty vedou do Říma. A Řím je nepochybně velice krásné město, jak se naše třída mohla přesvědčit minulý týden.

Vyjížděli jsme ve středu odpoledne a k našemu cíli jsme dorazili brzy ráno druhého dne. Než jsme se ale pořádně vzpamatovali z unavující cesty, vztyčil se před námi majestátní vatikánský obelisk stojící uprostřed rozsáhlého Svatopetrského náměstí. Ranní hodiny nás ochránily před dlouhými frontami, a tak stačila chvíle a stoupali jsme po schodech na úplný vrchol kopule baziliky sv. Petra.

Ohromeni impozantním panoramatem celého Říma jsme se vřítili rovnou do jeho přeplněných ulic. S fotoaparáty a mobily v rukou jsme minuli Andělský hrad i stejnojmenný most, až jsme došli na Navonské náměstí, jehož dominantou jsou tři nádherné barokní fontány. Po odpočinku ve stínech domů jsme se opět vrátili do Vatikánu, abychom prošli rozsáhlý komplex Vatikánských muzeí. Sochy starověkých hrdinů, galerie map, nesčetně do detailu zdobených zdí a stropů a nakonec i samotná Sixtinská kaple, to vše jsme mohli toho dne odpoledne spatřit. Kvečeru nám ale už těžkla víčka a rachotícím městským vlakem jsme dojeli až k našemu kempu, kde na nás čekala teplá večeře a měkké postele.

Druhý den byly naší první zastávkou katakomby sv. Kalixta, křesťanské pohřebiště zahrnující i papežskou kryptu. Jejich chodby se proplétají pod Římem ve čtyřech podlažích a uchovávají ostatky tisíců lidí. Po prohlídce jsme se opět přesunuli do centra města. Cestu nám zahrazovali otravní pouliční prodejci všeho možného, kteří se takticky pohybovali ve skupinách. Selfie tyče, fidget spinnery, náramky, šátky či prosté láhve s vodou, všeho měli dostatek. Podívali jsme se na pahorek Kapitol a kostel Santa Maria in Aracoeli na něm stojící a poté sešli dolů, kde jsme vstoupili do prastarého Fora Romana. V prostranství posetém oblouky, sloupy a kusy zdí rozpadlých chrámů dýchá atmosféra již zaniklé, ale nikdy nezapomenuté kultury a velkolepost celého místa připomíná dřívější slávu a moc antického Říma. Nakonec jsme se přesunuli k nejznámější římské památce – samotnému Colloseu. Ani mračna turistů nedokázala zkazit naše dojmy z polorozpadlé arény, dříve schopné pojmout až 60 000 diváků. Den se už ale chýlil ke konci, a tak jsme se zase vrátili do kempu na přečkání poslední noci v Římě.

Třetí den jsme měli opět namířeno do centra, tentokrát jsme ovšem zakusili jízdu místním autobusem. Upřímně lituji všech, kteří museli cestu v dopravním prostředku doslova přeplněném k prasknutí, zvláště když jsme jeho cestujícími byli zrovna my, přežít. Jízdu však všichni úspěšně zvládli a my jsme se už o chvíli později trmáceli na vyhlídku a pak až k francouzskému kostelu Trinita dei Monti postavenému přímo nad Španělskými schody. Viděli jsme také Pantheon a ochutnali údajně nejlepší zmrzlinu v Římě, jednoznačně to ale byla ta nejlepší, kterou jsme kdy jedli my. Poslední římskou památkou, kterou jsme navštívili, se stala obrovská barokní fontána di Trevi. Opustili jsme ji sice o minci chudší, ale na oplátku jsme věděli, že se do Říma zase někdy vrátíme – a to za to přece stojí, ne?

Na cestě zpět na sever jsme se ještě stihli zastavit v městečku Orvieto s překrásnou gotickou katedrálou. V jeho okolí se také pěstuje výborné víno, které lze přivézt domů jako suvenýr – přece jen, ne každý stojí pouze o levné miniatury Collosea a pohlednice s papežem. Z exkurze jsme se vrátili nadšení a naplnění zážitky. Děkujeme učitelům, kteří se odvážili s námi jet, i naší paní průvodkyni, která, jelikož učí biologii, nás poučila o flóře celého města. Doufáme, že se do Říma zase někdy vrátíme, a do té doby nám můžou výlet připomínat alespoň stovky fotografií a příjemné vzpomínky.

Eliška Korcová, 4.E