Na začátku prosince jsme jako třída přemýšleli, jakým dobrým skutkem bychom mohli někoho potěšit. Nakonec přišla naše třídní paní učitelka Mezerová s nápadem zapojit se do projektu Ježíškova vnoučata. Zaujalo nás přání neslyšícího pana Ivana z Domova důchodců u Hvízdala v Českých  Budějovicích, který si přál polštářek s kočičkou.

Ve středu 11. prosince jsme se tedy po vyučování sešli před školou a vyrazili jsme do domova splnit mu přání. Na naší spletité cestě jsme však navštívili dva domovy důchodců.

Když jsme došli do toho správného, pan Ivan na nás už čekal. Předali jsme mu polštářek, dopis a domácí vánoční cukroví. Přestože nám nemohl říct, jakou má radost, viděli jsme mu to na očích.

Při odchodu jsme se zamysleli nad tím, že taková maličkost, jako je polštářek, dokáže udělat někomu tak velkou radost.

Pan Ivan má ještě jedno velké přání, které mu my splnit nemůžeme. Miluje zvířata a přál by si navštívit ZOO Hluboká s někým, kdo ovládá znakovou řeč a s kým by si mohl „popovídat“. Přestože se o něj u Hvízdala s láskou starají, nikdo z personálu zde neovládá znakovou řeč. Třeba někdo z vás, kdo čtete tento článek, se rozhodne mu toto přání splnit a stát se Ježíškovým vnoučetem, nevadí, že až po Vánocích…

 

Motlová, Myšičková, Hušková, Šustr, Kubartová  - 1.B